Rubriky
Blog

Lezení s dětmi

První metry bezpečně. Objevte krásu skalního lezení.

Lezení s dětmi: kdy, jak, kde a s kým

Často slýchám otázku, kdy je vhodné začít s dětmi lézt na stěně. Tak jak to tedy je? Lezení je pro dítě nezastupitelným milníkem jeho života. Vždyť ještě než začne chodit, tak poznává svět na čtyřech, leze po skříňkách, snaží se vylézt z postýlky. Tím to ale nekončí. Lezecké prvky tvoří základ dětských hřišť. Lezení totiž pomáhá dítěti po stránce psychomotorického vývoje a podporuje jeho zdravý sociální rozvoj. 

Kdy tedy začít? Tuhle otázku musíme rozdělit na dvě části – a to na lezecké aktivity spontánní a organizované. Spontánní lezení se snažme u dětí podporovat vždy, když k němu dítě najde vhodnou příležitost a je pro něj zároveň bezpečné. Zkušenosti nabyté v útlém dětství později jako když najde. Na stěnu můžete začít s vaším mládětem chodit už od malička. Lezení ale budete muset přizpůsobit jeho aktuálním možnostem. 

Lezení z vývojového hlediska

Ani byste to možná neřekli, ale lezení rozvíjí mnoho stránek dětské osobnosti. Hrubou a jemnou motorikou to pouze začíná. Díky křížovému pohybu (pravá ruka – levá noha a obráceně) a pohybům přes osu těla (pravá ruka sahá na levou stranu apod.) lépe spolupracují mozkové hemisféry. Rozvíjíme i mentální stránku osobnosti. Děti pracují se strachem z pádu a jeho následků, který může být v rozporu s touhou vyniknout ve skupině a být středem zájmu, učí se odpovědnosti za své chování a v neposlední řadě při něm buduje svou sociální roli ve skupině.

Aby bylo lezení pro dítě bezpečné, musí být přirozené. Pokud budeme dítě do lezení nutit, zvyšujeme riziko zranění. Touhu lézt budujeme správnou motivací. Může to být například příběh nebo hra. Při lezení vyloučíme jednostranné visy a korigujeme doskoky. Dětské klouby nejsou plně vyvinuté a osifikace kostí není ukončená, proto by děti neměly seskakovat z velké výšky bez záchrany. Struktura lezeckého kurzu má různé části a ty jsou dodrženy v určité posloupnosti. Ač se to tak nemusí zdát, všechny aktivity jsou zařazovány účelně.

Bude to mé dítě bavit?

Odpověď na tuhle otázku hledejme především v rodičích a nebo instruktorovi, který dítě na stěně doprovází. To, jestli bude lezení mrňouse bavit totiž záleží hlavně na nich. Dětský věk je věkem hry a podle toho bychom měli k lezení přistupovat. Čím lepší motivace, tím více zábavy, věřte mi.

Jak dítě k lezení motivovat?

Každé lezecké prostředí nabízí různé možnosti. Na stěně můžeme zapojit více tělocvičného náčiní, ve skalách zase charakter přírodního prostředí. Uvedu zde příklad motivované hry zaměřené na rozvoj vytrvalosti, koordinace a zároveň práci se strachem z výšek. 

Big-wall koruna

Děti uvedeme do příběhu vyprávěním o našem slavném horolezci Radku Jarošovi. Ten získal “Himalájskou korunu” tím, že vylezl všechny osmitisícové vrcholy. My si dáme za cíl sebrat kartičky všech barev či vrcholů, které jsou na stěně předem připraveny. Připevníme jich zde tolik, kolik jsme schopni stihnout posbírat a zároveň je rozmístíme do různých výšek. Jde nám o úspěch všech, proto nemůžeme dát všechny kartičky až nahoru. Děti, které jsou bojácné a nevylezou až na “Everest” by mohly být zklamané, smutné a ztratit zájem o lezení – a to samozřejmě nechceme. Ke hře přistupujeme citlivě a všímáme si snahy, reakcí a nadšení všech. Podle toho můžeme náš program flexibilně upravovat. Schopný a připravený rodič či instruktor může pojmout aktivity i edukačně. Potom si děti ze stěny odnesou nejen dobrý pocit, únavu a chuť lézt, ale i vědomosti třeba o tom, jak vysoký Everest je nebo jak se uvázat na lano.

Chcete začít lézt? Vyrazte s námi!

První kroky na skalách udělejte pod dohledem zkušeného instruktora, který vám půjčí vybavení a naučí vás základy bezpečného pohybu na skalách. To je základ, na kterém můžete stavět a brzy si užívat lezení i sami.

 

Naše kurzy jsou vhodné pro děti od 5 let. Tuto věkovou hranici jsme určili podle našich zkušeností s lezením s dětmi. Nebereme ji však dogmaticky. Jsou děti, které si kurz užijí už v nižším věku, někdo potřebuje naopak trochu více času. Každé dítě je individuální osobnost a tomu také přizpůsobujeme náš přístup. 

Lezení na laně vs bouldering

Šplhat po různobarevných chytech lze jak na vysoké stěně v úvazku a s lanem, tak na nízké stěně, kde je místo lana velká matrace, do které může dítě bezpečně odskočit. Tomuto druhu lezení se říká bouldering. Nedá se říci, že nejdřív baví děti boulder a až poté seberou odvahu lézt do výšek. Každý to má totiž jinak. Z vlastní zkušenosti však mohu říci, že dospělý může to, jak dítě vnímá lezení svým přístupem zásadně ovlivnit. 

Lezení na stěně

Lezecká stěna je ideálním místem, kde začít seznamovat dítě se sedákem a lezečkama. Oproti skalám totiž nabízí bezpečné zázemí nerušené okolními vjemy. Dítěti nehrozí nebezpečí spojená s pohybem v přírodním prostředí, může se soustředit jen na danou aktivitu a jemu i rodiči je většinou k dispozici sociální zázemí a občerstvení. Lezení na stěně je pro děti atraktivní, protože dětské lezecké stěny mají obrázkové motivy a chyty různých tvarů, například zvířátek. Dopadiště jsou měkčená a v zimě bývají stěny vytápěné.

Jestli bude dítě lezení bavit ovlivníme hlavně my. Lezení formou her a spolu s dalšími dětmi tomu může také napomoci.

Rubriky
Blog

První metry bezpečně. Objevte krásu skalního lezení.

První metry bezpečně. Objevte krásu skalního lezení.

Lezení na umělé stěně vás baví, ale chtěli byste se posunout o úroveň výš a vyzkoušet něco nového? Nejspíš nastal čas přesedlat na skalní lezení.

Společně s jarem a hezkým počasím se na skály vydávají ostřílení profíci, překližkáři a poslední dobou stále častěji i nezkušení začátečníci. Skály mohou být zrádné, nejsou na nich barevné chyty ani jištění po jednom metru – nebezpečí se ale bát nemusíte, pokud si do paměti vryjete základní pravidla. Aby vaše první kroky na skále byly maximálně bezpečné, nepodceňujete vzdělávání v oblasti lezecké metodiky, ani pomoc zkušenějších. Začít můžete tímto článkem.

Čerstvý vzduch a nádherné výhledy dodávají skalnímu lezení oproti lezení v hale body navíc, přechod z lezecké stěny na opravdové skály však vyžaduje zodpovědnost a značnou obezřetnost.

Zespoda to vždycky vypadá jednoduše, bezpečné lezení se ale neobejde bez přípravy.

Lezení je komplexní sport, u kterého si tělo nejen příjemně protáhnete, ale také zpevníte a posílíte. Vaše mysl se soustředí jen na přesné pohyby a studenou skálu pod vašima rukama. Na pochybnosti není prostor. Po opadnutí vlny adrenalinu je vám odměnou výhled a nádherný pocit ze zdolané výšky. Pocity, které nabízí jen skalní lezení.

Sportovní, až potom tradiční.

Skalní lezení nabízí dva směry. Jednodušší a pocitově bezpečnější variantu představují sportovní cesty, které jsou osazeny fixním jištěním (nýty a borháky), do kterých si narozdíl od umělé stěny sami cvakáte expresky. Zbytek je na skále stejný, jen z horního jištění se obvykle slaňuje. Sportovní lezení vám dává prostor lézt blíže svým limitům a soustředit se na jednotlivé kroky.

Obtížnější cestou je potom lezení tradičních cest, na kterých žádné jištění nenajdete. Na sedáku si nesete smyce, vklíněnce a hexentry, kterými se podle uvážení zajišťujete. Zakládání vlastního jištění je potřeba se pečlivě učit, protože na něm závisí vás život. Skály chyby neodpouští. Při tradičním lezení nejste limitovánI vybudovanými cestami, proto jde o disciplínu oblíbenou především zkušenějšími lezci.

Královskou disciplínou je potom pískovcové lezení, které je vždycky po vlastním jištění, ale o tom třeba v nějakém příštím článku.

Ať už lezete na žule nebo písku, sportovky nebo tradiční cesty, lezení je hlavně o úsměvu.

První metry na skále a základní dovednosti

Co se týče bezpečnosti, do skal nejprve vyražte s někým zkušeným, kdo vám své know-how předá. V lezecké komunitě je taková pomoc velmi běžná, avšak pozor na neodborné znalosti kamarádské pomoci. V případě úplného začátečníka je nejlepší volbou kurz s profesionálním instruktorem. Ten s vámi postupně projde základy metodiky a správné použití klasického vybavení – lana, sedáky, jistítka, expresky, atd. Kromě technických dovedností vám pomůže s navigací v lezeckých sektorech (například z materiálů ČHS), což je bez barevných chytů a v mnohem členitějším terénu řádově obtížnější disciplína. Pomůže vám také s výběrem vybavení a jeho kontrolou, abyste se mohli bezpečně začít lezecky rozvíjet.

Základní dovednosti, které vám instruktor nebo zkušenější kolega musí předat, je metodické používání veškerého materiálu pro cestu nahoru, ale i slanění od kruhů dolů. Měli byste umět jistit z dolního i horního stanoviště, lézt na druholezce i tahat cesty jako prvolezec. Čím víc techniky umíte, tím lepším jste lezcem. A vždycky je lepší mít v záloze něco navíc.

Chcete začít lézt? Vyrazte s námi!

První kroky na skalách udělejte pod dohledem zkušeného instruktora, který vám půjčí vybavení a naučí vás základy bezpečného pohybu na skalách. To je základ, na kterém můžete stavět a brzy si užívat lezení i sami.

Samotné lezení začíná ještě pod skálou. Nepodceňte správné navázání lana k sedáku, vemte si s sebou dostatek karabin a expresek a vše několikrát překontrolujte. Při samotném lezení přemýšlejte dopředu, mějte vše co nejpřesněji naplánované, a pokud tápete, u nejbližšího jištění si odsedněte a v klidu další postup přehodnoťte. Ačkoliv slanění přichází na řadu jako poslední, je to prvořadá lezecká dovednost a měli byste ji ovládat s jistotou, protože u kruhů jste často odkázáni jen sami na sebe.

Slanění je odměna na konec. Ale i tady musíte udržet maximální pozornost.

Jakmile zvládnete tento základ nutný pro sportovní cesty, dalším krokem je přesun k tradičnímu lezení. Tam je kritickou dovedností zakládání jištění do spár a štěrbin a používání smycí k obhozům. Naučit se musíte zakládat také jistící stanoviště, neboli štandy. Stromy nebo jistící pomůcky založené do skály tak suplují kruhy, ze kterých můžete slaňovat či jistit druholezce. Zvládnutí těchto technik vám otevře dveře k vícedélkám, tedy trasám, které jsou delší než polovina vašeho lana (obvykle 20-35 m) a nelze je slanit najednou.

Ideální lokace

Kam vyrazit na první seznámení se skálami? Mezi naše nejoblíbenější místa patří skály v údolí Vrchlice poblíž Kutné Hory, které nabízejí spoustu možností pro lezce všech úrovní nebo výborně odjištěné Roviště ve Středních Čechách. Rádi se vypravíme i na Vysočinu, do krajiny Radka Jaroše kde je dostatek lehčích cest.

A jestliže jste z Prahy a časem na cestování zrovna neoplýváte, vaším cílem se může stát některý z mnoha skalních útvarů v jejím okolí. Mezi nejoblíbenější patří bývalý lom Alkazar u Srbska, ale například do Prokopského údolí nebo na Branické skály dojedete i tramvají.

Popis obtížností

Mezinárodní klasifikační systém UIAA se pokusil sjednotit všechna hodnocení obtížností lezeckých cest, řada zemí ale i dále preferuje své lokální stupnice hodnocení. Pro větší přehlednost se proto používají srovnávací tabulky (znaménko + značí zhruba o čtvrt stupně těžší variantu, znaménko – potom lehčí). V Česku se obvykle setkáte se Saskou pískovcovou stupnicí, pro začátečníky na sportovních cestách se hodí stupně III a IV, pro tradiční lezení obvykle stupeň nebo dva uberte a začínejte klidně v terénu obtížnosti II.

Potřebné vybavení

Základní vybavení pro sportovní lezení se tolik neliší od vybavení na lezeckou stěnu, ale několik položek určitě budete muset dokoupit. S sebou do skal tedy budete potřebovat:

  • horolezeckou přilbu
  • vhodné sportovní a hlavně pohodlné oblečení
  • lezecké boty
  • sedací úvazek
  • lano vhodné délky
  • karabiny a expresky v dostatečném množství
  • kyblík nebo jinou slaňovací pomůcku
  • odsedávací smyčku (tzv. odsedku)
  • maglák s magnéziem, ale na skalách s tím šetřete
  • lékárničku pro všechny případy

Pokročilejší lezec, který by se vydal rovnou na tradiční cesty, bude potřebovat:

  • sadu vklíněnců a friendů ke správnému zajištění
  • ploché smyce různých délek
  • šťáradlo na vyndavání vklíněnců
  • dvojité nebo poloviční lano
Lezecké “cajky” je potřeba nejen nakoupit, ale především se naučit správně používat.

Přístup

U sportovního lezení se vedle stupně obtížnosti bere v úvahu také styl přelezení:

  • OS (on sight)  Zdolání neznámé trasy bez předchozího zkoumání nebo nácviku a na první pokus.
  • OS (flash) – Zdolání trasy na první pokus po předchozím zkoumání.
  • RP (rot punkt) – Překonání cesty vlastní silou, jistící body jsou používány pouze k jištění.
  • PP (pink point) – Tento styl je podobný RP. Lezec překoná cestu na jeden zátah bez odsednutí, bez pádu a samozřejmě na prvním konci lana. Jediným rozdílem je, že při PP má v cestě připraveny expresky (smyce, vklíněnce apod.). On potom při lezení cvaká už přímo lano do připraveného. V současné době jsou takto přelézány nejtěžší cesty.
  • RK (red cross) – Opět vychází z RP stylu. RK však odpouští pády. Po pádu zůstává lano cvaklé v posledním dosaženém jištění. Lezec je spuštěn na zem a nebo na nejbližší dostupné místo “no hand” a do cesty nalézá znovu. Až k místu posledního dosaženého jištění leze TR (viz níže) a odtud pokračuje RP.
  • AF (all free) – překonání obtížnosti vlastní silou, jistící body jsou užívány také k odpočinku
  • TR (top rope) – Lezec je jištěný lanem seshora, ale cestu vyleze vlastními silami. Riziko nese minimální, neboť každý pád je pouze odsednutím do lana. Díky tomu tento způsob sklízí u opravdických horolezců nejhlubší opovržení a vyvolává neodvratné nutkání plivnout dotyčnému zbabělci v tvář. Což vám ale může být ukradené, protože lepší zdravý zbabělec, než hrdina na vozíku
  • FS (free solo) – extrémní lezení zcela bez jištění (na to zapomeňte!)
  • all free – překonání obtížnosti vlastní silou, jistící body jsou užívány také k odpočinku
  • rot punkt – překonání obtížnosti vlastní silou, ale jistící body jsou používány pouze k jištění
  • flash – zdolání trasy na první pokus po předchozím zkoumání
  • free solo – extrémní lezení zcela bez jištění (na to zapomeňte!)

Benefity tohoto sportu

Stále ještě váháte? Věřte, že nemusíte být hned Adam Ondra, abyste se mohli sebevědomě vydat do skal! Lezení v přírodě otevírá nové zážitky v lezeckém životě, přináší nové zajímavé trasy a pokaždé jiný terén. Pobyt ve skalách je zdraví prospěšný a přináší vhodné množství adrenalinu pro každého. Mezi lezci panuje přátelská atmosféra, nemusíte se bát požádat o pomoc nebo radu, budete-li ji potřebovat.

Nezapomeňte, že se lezení může stát ideálním parťákem pro psychický odpočinek. Navíc, není nad triumfální pocit po dosažení vrcholu – euforie vás zalije od hlavy až k patě.

Euforie na topu je zaručená a nikdy se neomrzí. Skalní lezení je prostě nádhera!

Na skále začínejte pod odborným vedením

Pokud si nejste jistí s metodikou, o ničem nepřemýšlejte a oslovte profesionály. Jde o vaši bezpečnost, a spoustu toho z článků nevyčtete a z videí nevykoukáte. A nechcete přece zažít situaci, kdy si nebudete vědět rady.

Své o tom ví Petra. Minulý rok jsme byli lézt na našich oblíbených skalách na Hruboskalsku, kde jsme byli svědky situace, kterou nechceš zažít. Neopatrnou manipulací tam spadlo jedné slečně lano, když si ho chystala na vrcholu ke slanění.

 

Co teď? Očividně nechtěla propadat panice, ale zároveň si nedokázala nijak jinak poradit. Cestu jsme za ní vylezli a nechali ji slanit na našem laně. A po čase se nám Petra ozvala, že by ráda absolvovala kurz skalního lezení, aby se už nikdy takto ožehavou situaci řešit nemusela.

Názory účastníků našeho kurzu lezení

Poprvé do skal? Tak na našem kurzu!

Vyražte poprvé do skal se zkušeným instruktorem, který vás uvede do světa lezení, vysvětlí vám základy lezecké etikety a naučí vás skály respektovat, abyste se jich nemuseli bát.

S instruktorem se na skalách začíná samo,
bezpečně a na pohodu!

Rubriky
Blog

Kompletní průvodce: Via Ferrata Vodní brána u Semil

Kompletní průvodce: Via Ferrata
Vodní brána u Semil

Hledáte perfektní místo, kde se seznámit s ferratovým vybavením a naučit se bezpečnou techniku? Pro začátečníky je via ferrata Vodní Brána ideální, zkušenějším udělá radost nová trasa extrémní obtížnosti D/E.

V přírodní rezervaci Údolí Jizery jen kousek od Semil se nachází oblíbená zajištěná cesta Vodní brána. V této oblasti je populárním turistickým cílem především Riegrova stezka, která vede po druhém břehu řeky Jizery a alespoň kratší 10km okruh vám může den strávený na ferratě příjemně ozvláštnit. Pojďme se ale podívat na všechno, co byste měli o této ferratě vědět, než se sem poprvé vydáte.

Historie

Vznik této via ferraty byl komplikovaný především z důvodu umístění v srdci přísně chráněné kaňonovité oblasti Údolí Jizery, kde se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů jako kriticky ohrožený lomikámen trsnatý vlnatý, silně ohrožený svízel horský a také silně ohrožený mlok skvrnitý, ledňáček říční nebo výr velký. 

O vzniku ferraty se debatovalo již od roku 2010, ale první dvě cesty byly po podrobném botanickém průzkumu povoleny až v roce 2013. Prostředky pro jejich vybudování byly částečně hrazeny z crowdfundingové kampaně na Startovači. Od té doby se o údržbu stará spolek Vodní Brána z.s., který v roce 2019 vybudoval a při 110. výročí Riegrovy stezky oficiálně otevřel novou třetí trasu.

Přístup k ferratě

Vodní brána je otevřená celoročně a vstupné je zdarma. Návštěvníci mohou přispět drobnou částkou na transparentní účet spolku Vodní Brána z.s. Zakázáno je pouze lezení bez potřebného vybavení a logicky při bouřce.

Parkování se nachází 250 metrů od ferraty, takže nástup je naprosto exkluzivní. V ulici U tunelu se nachází hned dvě bezplatná parkoviště s veřejným WC (je to teda jen tojtojka, ale tak lepší než nic).

Vybavení

Pravidla pro pohyb na této ferratě striktně vyžadují následující vybavení:

  • Horolezecká přilba
  • Sedací nebo kombinovaný úvazek
  • Ferratová brzda 

Pokud to ale s ferratami myslíte vážně a české ferraty berete jako trénink na Alpy, předchozí vybavení by pro vás mělo být samozřejmostí. Ze zkušeností ideálně doporučujeme:

  • Kombinovaný úvazek je v tomto případě samozřejmostí
  • Pohodlné sportovní oblečení a bezprstové rukavice
  • Pevné, ideálně nástupové pohorky (mají na podrážce tzv. Climbing zone)
  • Malý batoh s vodou, lékárničkou, pláštěnkou a vším potřebným
  • Pojištění na ferraty, protože náhoda je blbec 
  • A pro experty: krátké lano, karabiny, smyce a prusíky

Myslete na to, že i ferraty umí někdy potrápit. Bezpečný pohyb na skalách vždy znamená, že byste měli být připraveni i na různé nečekané problémy: závratě spolulezce, změna počasí, přecenění sil, atd. K tomu potřebujete vybavení stejně jako znalost základů správné techniky, například dojišťování.

Poprvé na ferratě? Vyrazte s námi!

První kroky na ferratě udělejte pod dohledem zkušeného horského průvodce, který vám půjčí vybavení a naučí vás základy bezpečného pohybu na železném laně. To je základ, na kterém můžete stavět a brzy si užívat i ferraty v Alpách.

Obtížnost a Trasy

Specifikem ferraty Vodní brána je absence jakýchkoliv umělých stupů, takže zapomeňte na chůzi po žebříku z kramlí a připravte se na zážitek ne nepodobný opravdovému skalnímu lezení po přírodních chytech.

Modrá trasa (B/C)

Pokud jste začátečník nebo rodina s dětmi, určitě vyražte nejprve na modrou trasu – tato trasa nezačíná až dole u břehu, ale cestou z parkoviště musíte odbočit vlevo na pěšinu lesem, která vás zavede k nástupu.

Ferrata měří 90 metrů s 65 metrovým převýšením, výstup a sestup vám zabere zhruba 20 minut. Po cestě vás čeká členitý terén plný spolehlivých chytů a říms. Příjemnou vlastností této ferraty je rozdělení na jednotlivé úseky, kdy po každém těžším kroku máte možnost si vydechnout a užít nádherné výhledy. 

Jen upozorňujeme, že tato ferrata je obousměrná, takže zde můžete potkat sestupující spolulezce. Kličkování na jednom laně je někdy doslova baletní představení. Osobně všem doporučujeme výstup ferratou pouze nahoru, sestup čistě lesem.

Modrou trasu si na Vodní Bráně užijí i začátečníci a rodiny s dětmi.

Červená trasa (C+)

Na této trase už narazíte na několik pasáží, kde oceníte případné zkušenosti s lezením na umělé stěně. Nástup je přímo u řeky, po krátkém traverzu začněte stoupat nahoru. Dejte si pozor, traverz nad řekou dál pokračuje k nejtěžší trase.

Červená trasa měří 100 metrů a převýšení dosahuje 75 metrů, zpátky u řeky budete za 30 minut. Zhruba v polovině narazíte na jedno těžší místo, horní část ferraty je už poměrně exponovaná a závěrečný lanový most prověří váš strach z výšek.

Fialová trasa (D/E)

Tahle trasa už je pro ostřílené lezce, kteří chtějí nějakou náročnou výzvu (alespoň tedy na poměry českých ferrat). Nástup je stejný jako na červenou trasu, ale pokračujete traverzem podél vody o něco dále.

Fialová trasa měří 200 metrů se 75 metrovým převýšením, pro výstup a sestup počítejte zhruba se 45 minutami. Hned úvodní traverz je především o hlavě, tzv. morálovka. Nahoru už vede lano jednoduššími pasážemi v příjemných spárách, ve druhé třetině si užijete technicky náročnější plotnu a malý lanový mostek. 

Pro troufalé je tu možnost vyzkoušení extrémní varianty obtížnosti “E”. Jen dejte pozor, ať nepřeceníte své síly!

Sestupová cesta

Všechny tři trasy se potkávají na vyhlídce nad ferratou, odkud vede sestupová cesta lesem vlevo. K sestupu používejte ideálně tuto trasu, ať nedochází k ničení lesního terénu v chráněné oblasti přírodní rezervace. Sestup je možný i po Modré trase (B/C), ale záleží na množství lidí – pokud je na ferratě rušno, určitě se vám do kličkování v protisměru nebude chtít.

Plánek ferraty Vodní brána

Co se může pokazit? Vojta vypráví!

Celá ferrata je opravdu krásná a láká mnoho lidí. Není se ani co divit, nachází se na krásné kompaktní skále v nádherné přírodě s výhledem na řeku Jizeru. Ferraty na první pohled nevypadají obtížně, jen je potřeba dát pozor na náhlou změnu počasí v letních měsících. Krátký pětiminutový deštík může dokonalý zážitek mrknutím oka změnit v dramatické odpoledne končící návštěvou ortopedie. Naše kamarádka, toho času klientka, by mohla vyprávět... 

Lezli jsme poslední déčkovou ferratu a zhruba v půlce nám začalo náhle poprchávat. Stačilo jen 5 minut slabého mrholení, aby skála zvlhla a začala se nepříjemně smekat. Skoro jako na klouzačce. Když se tahle změna sečetla s měkkou podrážkou sportovních tenisek a chvilkovou nepozorností, bylo zaděláno na malér.

Jedno jediné uklouznutí vedlo k vymknutému kotníku, naštěstí bez přetrhaných vazů. Nahoru už to nešlo a jediná možnost, jak se v takové situaci z ferraty dostat dolů, je s pomocí šikovného instruktora nebo záchranáře.

A jak to celé dopadlo? Určitě by to nešlo bez zvládnutých technik pokročilé záchrany - spouštění, sestrojení kladky a přemostění lanovkou. Patříme k profesionálům, takže jsme našeho maroda dostali dolů naprosto bezpečně. A o kousek dál v textu pak najdete recenzi od dalšího účastníka této napínavé expedice, za kterou mu moc děkujeme.

Kurzy na ferratě Vodní brána

Seznámíme vás se základním vybavením – naučíte se správně obléct do sedacího úvazku a připnout ferratovou brzdu. Naučíme vás, jak se vyznat v klasifikaci obtížností ferrat, a projdeme si zásady bezpečného pohybu na zajištěných cestách, abyste neohrozili sebe ani ostatní lezce. A pak už nás čeká jen adrenalin, pot a krásné výhledy.

S průvodcem se to na ferratě začíná samo,
bezpečně a na pohodu!